Vyhledat

Horská výzva Šumava

Po zkušenosti z Beskyd mi to opět nedalo a jako správný sebedestruktor jsem se opět přihlásila na Horskou výzvu, tentokrát se závod běžel na Šumavě. Trasa half byla dlouhá 44,9 km, takže zase o pár kiláčků více než v Beskydech. Zpětně když toto píši po měsíci, stále si vybavuji ten pocit, jak se mi vůbec neběželo dobře.

Radost na startu a mávání do foťáku, tady to ještě šlo :)

Po startu následovalo docela výživné stoupání, kde jsem se hned unavila a pak se dělalo čím dál tím větší horko. Do toho jsem si popletla limity na první občerstvovačku na Pancíři a vynervovala jsem se tím, že limit je 2h a ono to bylo 4h. To jsem celá já. Hned po občerstvovačce jsem seběhla sjezdovku a pak se hrozně lekla, že jsem měla běžet na druhou stranu. Při pomyšlení, že tu sjezdovku běžím zpět nahoru se mi vůbec neudělalo dobře a to jsem měla před sebou ještě stále přes 30 km. Pak se ukázalo, že běžím dobře, uf. Ale stihla jsem mezitím vystresovat i pár lidí kolem J Přemýšlím, kdy už konečně začnu doopravdy věřit těm ukrutně drahým hodinkám s mapou, co mám na ruce. Pak si jen pamatuji, že bylo horko, asfalt, dlouhý seběh lesem, další výběh po asfaltu k druhé občerstvovačce. Tam jsem si na chvíli sedla a snědla pár kousků melounu, vyslechla rozhovor dvou kluků, co beželi ve dvojici a jeden z nich se tam hroutil, že to nedoběhne. Vyrazili jsme stejně, po chvíli jsem je do kopce předběhla a začala se sama tak trochu hroutit. Napadlo mě zavolat Michalovi, který si nejspíš zrovna dával kávičku na terase a hlídal Scoobyho. Bylo vidět, že neví, co mi říct. Byl si ale jistý, že doběhnu, já tedy vůbec. Hovor jsem ukončila a trochu si pobrečela, tak nějak za všechno, co mě v životě trápí. Přemýšlím, zda se nějaká má Horská výzva obejde bez slz. Po pár minutách jsem se sebrala a rozhodla se šetřit vodou a nepouštět ji zbytečně očima ven. Najednou to šlo, byl tam 35, 40 km, a když jsem se ocitla blízko našemu ubytování, už jsem to valila dolů z kopce, věděla jsem, že už jsem přece blízko Železné Rudě, ale když mě po 43. km trasa zavedla opět do kopce a do lesa, věděla jsem, že to nebude těch 45 km, začala mi docházet voda a já už byla naštvaná, že stále nevidím cíl. Jasně, člověk si řekne, co jsou 2 km proti těm 45 km, ale jsou opravdu hodně, když si člověk v hlavě nastaví 45. Nakonec to tedy bylo necelých 47 km a v cíli jsem měla teda dost, velké díky lidem, co mě viděli ten poslední 1 km dobíhat a povzbudili mě, jinak jsem tam ještě teď.

Ještě pípnout v cíli časomíru a jsem tu...konečně

Převýšení tedy nakonec 1558 m a zvládla jsem to v čase 06:40:11 a celkově byla jsem na 10. místě v kategorii ženy. Tuhle trasu běžela i Lenka M., která doběhla chvilku po mě a dozvěděly jsme se, že kdybychom běžely spolu, jako ženy dvojice, byly bychom první. Tak jsme si řekly, že pro příště asi spojíme síly.

6 zobrazení