Vyhledat

HV Jeseníky - ve dvou se to lépe táhne

A jak jsme si slíbily, tak se taky stalo. Spojily jsme s Lenkou síly a přihlásily se na HV Jeseníky do kategorie ženy dvojice. Přijela jsem sama do Jeseníků o den dříve, abych se pořádně vyspala a připravila na závod, který se běžel z Červenohorského sedla. Tentokrát byla trasa a něco kratší, měla „jen“ 38,3 km a převýšení 1459 m. Bylo krásné ráno, dala jsem si u startu kávičku a fandila přibíhajícím longařům (trasa long startuje totiž vždy už v pátek o půlnoci) a první borci zvládli těch 65 km za méně než 7 hodin. Pak už byl čas chystat se náš start, sešly jsme se s Lenkou, předaly si čísla a naše strategie byla: běžíme každá svým tempem, případně ta rychlejší někde před cílem počká. Z minulé HV vím, že Lenka na začátku umí nasadit docela rychlé tempo, tak jsem počítala s tím, že asi zůstanu za ní. Nebylo ale takové vedro a docela se mi dařilo se jí držet, na Praděd už jsme vybíhaly společně a pak svištěly dolů z kopce. Při obratu na Pradědu jsme si všimly, že se držíme asi 4. nebo 5. místě. Na první občerstvovačce jsme zjistily, že jsme 4., ale soupeřky měly už moc velký náskok a nás čekalo stoupání na Dlouhé stráně. Ty schody po 20km běhu k nádrži byly opravdu výživné, pak jsme sbíhaly až do Koutů nad Desnou a na závěr dlouhé stoupání zpět do Červenohorského sedla, kdyby mi zbýval dech, tak bych nadávala jak nikdy. Ale byla jsem ráda, že dýchám a pořád se držím v závěsu za Lenkou. Příjemným překvapením bylo, že trasa měla opravdu jen 38,3 km a ne více. Nakonec jsme si udržely to 4. místo a doběhly v čase 05:09:14. Měly jsme velkou radost z toho 4. místa, i když nám bedna utekla jen o pár minut, soupeřky byly opravdu výborné. My máme motivaci se do příští HV zase o trochu zlepšit. Za sebe musím říct, že má třetí Horská výzva už se obešla bez slz a vyčerpání, po doběhu jsem si odpočinula, najedla se a vyrazila zpět do Hodslavic k rodičům. Ono si to tělo prostě zvykne :)

Ta radost v cíli je k nezaplacení :)

5 zobrazení