Po Městu Touškov následovaly další víkendy na závodech. A já už konečně, když to takhle zpětně píšu, můžu říct uf, je to za námi. Víkend po Touškovu následoval první závod seriálu Leskros v Tlučné, běželi jsme delší trasu MID, což bylo asi 9,9 km. Běželo se krásně, Scooby makal, ale po sedmém kilometru, mě začala přemáhat únava. Dokončili jsme v čase 52:01 a v kategorii s velkými psy to bylo 12. místo. Po doběhnutí mě pak čekalo jedno velké překvápko, potkala jsem spolužáka ze základní školy, Honzu, s kterým jsme se pár let neviděli. Šílené na tom je to, že jsme se potkali v Plzni a na základní školu jsme chodili do Hodslavic (460 km od Plzně). Tak jsme si museli udělat alespoň společné foto.
O víkendu 23.3.-24.3. se konal Votvírák na závodišti Kolesa. Krásně zorganizované dvoudenní závody. První den v sobotu jsme běželi trasu ENDURO, která byla zkrácena z 10 km na cca. 7. Bylo totiž hrozné vedro, na které se pejsci opravdu nestihni aklimatizovat. Bylo to poznat i na mém bíglošovi, po 5 km, střídavě přecházel do kroku, nechala jsem, ať si tempo volí sám a nějak jsme se do cíle doplazili. Byl to jeden z našich horších výsledků, ale hlavní je, že Scooby to přežil vše ve zdraví. Cestou domů jsme vyzvedli Peťku s Abby, které s námi měly jít v neděli dogtrekovou trasu 28 km. Doma jsme daly kávičku, krátkou procházku, pak večer víno, posedělo se (psi to prospali). A ráno jsme měly co dělat, abychom vyrazily včas zpět do Koles. Po registraci nás odstartovali s čipem na noze a to už jsme si říkala, že je ten dogtrek myšlen asi trochu víc ambiciózně. Po tom, co nás všichni v běhu předbíhali a my jsme šly docela svižnou chůzi a i tak se cítily trochu nepatřičně. Chtěli jsme si to dát jako oddech po včerejšku, ale Scooby vlastně nechápal, proč neběžíme, když všichni ostatní ano a polovinu trasy jsem ho musela brzdit, až jsme myslela, že mi upadnou nohy. Před cílem jsme tradičně trochu utekli Peťce s Abby (ale ona říká, že to má ráda a že ji to vždy ještě nahecuje). Zpětně pak přemýšlím, čím to je, že posledních pár kilometrů si myslím, že nedojdu, pak proběhneme cílem a veškerá únava ze mě spadne. Ta hlava je hold mocná čarodějka. Potom jsme si daly výborný oběd, kafe a vyrazily zpět do Prahy, Peťka pak zpět do Ostravy. To jsou přesně Ty víkendy, kdy si v neděli večer říkáte, tak a teď bych potřebovala ten víkend :)
Poslední březnovou neděli se konal druhý závod seriálu Leskros v Dnešicích, jela jsem se Scoobym sama. Celý týden se teplota nevyšplhala skoro přes 10 stupňů a najednou přijde sobota a je opět skoro 20 stupňů. Mě se to tedy moc líbilo, ale pro pejsky to byl šok. Náš start byl opět jako minulý víkend skoro v pravé poledne, ale většina trasy se běžela v lese, to bylo fajn. První 4 km byl bígloš neskutečný, fičeli jsme v tempu kolem 3:50 -4:00 min/km předběhli opravdu hodně soupeřek. Pak se ale na něm podepsalo horko, poslední cca 1km jsme vyběhli z lesa na louku, kopec do cíle a sluníčko způsobilo to, že přešel do kroku. Nechala jsem ho odpočívat a jen sledovala, jak nás všichni předbíhají zpět. Dokončili jsme tuto 5,5 km trasu v čase 26:54 a pro mě je to poučení, že i když pes protestuje, opravdu bych ho měla před startem pořádně zchladit vodou. Tak jak to dělají všichni, přece jen on v tu chvíli neví, co ho čeká a možná by nám to bylo bývalo hodně pomohlo. Tak příště :)
Jo a málem bych zapomněla, 6. dubna jsem si zaběhla pražský půlmaraton. Dojmy asi takové: lidí mnoho, samý asfalt, žádný les ani pes. Přesto i tahle masová záležitost (běželo kolem 12 000 lidí) má své kouzlo. Mě to ale asi jednou bude stačit.
